Střecha má stále stejnou základní funkci – chránit dům před vlivy počasí. Dnešní střechy však představují sofistikovanou konstrukci, kde střešní plášť tvoří několik vrstev a prvků. Na správném návrhu, výběru a provedení každého z nich záleží, jak dobře a jak dlouho bude střecha sloužit. Protože na všechny kroky existují osvědčené postupy a k dispozici jsou systémová řešení, lze realizaci šikmé střechy zvládnout bez problémů – jen je nutné pohlídat detaily. Ukážeme, které to jsou. A přidáme tipy, jak postupovat správně.
Krovy určují tvar, sklon a statiku celé střechy. Aby byl systém funkční, musí být dřevěné prvky dostatečně únosné, stabilní a rovné, a současně mít správnou vlhkost – ta je u řeziva klíčová. Vlhké dřevo totiž pracuje, sesychá, zkroucením deformuje laťování a může způsobit trhliny v navazujících vrstvách.
„Normy považují za bezpečnou mez 16 % vlhkosti. V praxi ale často nacházíme hodnoty 20–25 %, které už znamenají reálné riziko hniloby a ztráty únosnosti,“ říká soudní znalec v oboru střech Roman Kučera.
Časté chyby a doporučení
Doporučujeme před montáží kontrolovat vlhkost dřeva – ideálně pomocí přesného vlhkoměru. Vlhké dřevo, v kombinaci s nedostatečným větráním, totiž vytváří podmínky pro vznik plísní. Velkým problémem bývá i nevhodná povrchová impregnace v místě, kde bude použita pojistná hydroizolace – některé chemické nátěry narušují její funkčnost. Znalci také často upozorňují, že některých typů střech je podceňována nutnost bednění. To následně, mimo jiné, komplikuje správné provedení pojistné hydroizolace.
INFORMACE: Bednění je nezbytné u bungalovů a vazníkových krovů, protože zde chybí vrstvy schopné stabilizovat vlhkost a chránit fólii. Používá se také tehdy, když je vyžadována vyšší třída těsnosti hydroizolace, nebo když je sklon střechy nižší než bezpečný. Nutné je i u členitých střech a tam, kde je riziko dlouhodobé UV expozice pojistné hydroizolace. U plechových krytin bývá bednění vyžadováno téměř vždy. Za zásadní omyl se zde považuje použití OSB desek – ty jsou difuzně uzavřené, brání vysychání konstrukce a často vedou k zadržování vlhkosti mezi vrstvami.
Pojistná hydroizolace
Pojistná hydroizolační vrstva chrání konstrukci před vodou, sněhem, větrem a vlhkostí, která se může dostat pod krytinu. Správně zvolená DHV musí odpovídat sklonu střechy, typu krytiny a zvýšeným požadavkům, jako je zateplené podkroví, členitost střechy nebo extrémní klima. Klíčové je také správné slepení přesahů a spolehlivé napojení na okapní hranu – fólie se musí vyvést na plech, nikoli jen volně položit. Důležitá je i ochrana proti UV záření.
Časté chyby a doporučení
V této části se vyplatí věnovat pozornost detailům. Zejména pečlivém slepení spojů, dotaženému překrytí a kvalitnímu utěsnění kolem prostupů. Třídu těsnosti volte s ohledem na skutečné podmínky.
Fotografie: Proříznutá hydroizolace pod kontralatí
Kontralatě
Kontralatě vytvářejí větrací mezeru mezi pojistnou hydroizolací a krytinou a zároveň slouží jako nosný rošt pro závěsné latě. Jejich výška musí odpovídat sklonu střechy i požadované intenzitě odvětrání. Spodní hrana kontralatě by měla být vždy opatřena těsnicí páskou nebo tmelem, aby kolem hřebíků a vrutů nevznikaly cesty pro zatékání.
Časté chyby a doporučení
Správné provedení kontralatí výrazně přispívá k tomu, aby střecha fungovala bezchybně po dlouhou dobu. Vyplatí se proto věnovat pozornost výšce kontralatí – ta by měla odpovídat požadavkům na rozměr větrané mezery. U kontralatí je dále velmi důležité, aby se žádným způsobem nepřerušilo proudění vzduchu.
Závěsné latě
Laťování tvoří základní nosnou konstrukci pro skládanou krytinu. Klíčové je přesné rozmístění latí podle krycí délky zvolené střešní tašky, správné osazení okapní latě a přesné rozměření první rozteče. Právě první lať rozhoduje o tom, jak taška sedne do okapu a zda budou jednotlivé řady vycházet až k hřebeni bez nutnosti improvizace. Zde platí jasná pravidla.
„U Bety a Hodonky je pro sklony od 12 do 22 stupňů rozteč 320 až 325 mm, délkové překrytí 100 až 95 mm. Od 22 do 30 stupňů je rozteč 320 až 330 mm a překrytí 100 až 90 mm. A konečně nad 30 stupňů jsou hodnoty 320 až 340 mm a 100 až 80 mm,“ vysvětluje technický konzultant KM Beta Vlastimil Sova s tím, že kvalifikovaní pokrývači tyto údaje samozřejmě znají. Zde je uvádíme jen pro úplnost.
Časté chyby a doporučení
Dbejte na správné měření. Pokud se první rozteč stanoví špatně, projeví se to až u hřebene v podobě nesouměrných nebo příliš velkých mezer. Vyplatí se věnovat pozornost samotnému kotvení latí – hřebíky je třeba zatlouct do dostatečné hloubky. Nepodceňte i montáž ochranných prvků, jako jsou větrací pásy a mřížky, bez kterých se spodní hrana střechy stává vstupní branou pro ptáky či hmyz. Celkově jde o drobnosti, které se při montáži dají snadno pohlídat.
Větrací prvky, okap, hřeben
Správné větrání střechy je jedním z nejdůležitějších faktorů její životnosti. Vzduch musí proudit od okapní hrany až po hřeben bez přerušení. V okapu se používají větrací mřížky a pásy, u hřebene pak prvky, které usnadňují únik teplého a vlhkého vzduchu – větrací tašky. Doplňková hydroizolační vrstva se musí vždy napojit na okapní plech tak, aby voda odtekla mimo konstrukci.
Časté chyby a doporučení
Chyby v detailech jsou bohužel velmi časté. Mezi nejhorší patří přerušené větrací cesty – například u vikýřů, úžlabí nebo nadměrně dlouhých krokví. Další kritickou chybou je špatné napojení DHV na svislé konstrukce: stěny, komíny či střešní okna. Pokud není vytvořen bezpečný vodní odvod, dochází k zatékání přímo do konstrukce.
„Důžité je také počítat s dostatečným množstvím větracích tašek. U krokví dlouhých 3 až 9 metrů stačí dva kusy na každý metr hřebene, u deseti a více již musí být čtyři,“ popisuje základní princip Vlastimil Sova.
Fotografie: Nekvalitní zakončení pojistné hydroizolační fólie bez okapničky
Skládaná krytina
Krytina je finální vrstva, která chrání střechu před povětrností a tvoří její vzhled. Betonové tašky se skládají na latě a v závislosti na sklonu a umístění se kotví proti sání větru. Kromě krajních oblastí střechy je nutné kotvit i řezané tašky, tašky v rizikových detailech a prvky u vyšších sklonů. Správné kotvení je nezbytné pro odolnost celé střechy při silném větru nebo nárazovém zatížení.
Časté chyby a doporučení
Jde například o chybějící zajištění řezaných prvků a opomenutá protisněhová opatření. Důležité je věnovat pozornost pojmům bezpečný a minimální sklon střechy. Z nich se odvozuje rozsah opatření – například při malých sklonech jsou zvýšené požadavky na pojistnou hydroizolaci. Naopak u vyšších sklonů se věnuje pozornost kotvení.
„Konstrukce betonové střešní krytiny KM Beta případným problémům účinně předchází. Kotvící body jsou co nejblíže střešním latím a rubová část obsahuje profily přídavného odsazení,“ doplňuje Vlastimil Sova.
Tepelná izolace
Tepelná izolace zajišťuje energetickou efektivitu domu a brání kondenzaci v konstrukci. Nejčastěji se používá minerální nebo skelná vata, vkládaná mezi krokve a doplněná vrstvou pod nimi. Tloušťka izolace musí odpovídat tepelně-technickým požadavkům, což dnes znamená obvykle 26 až 30 cm v součtu obou vrstev.
Časté chyby a doporučení
Týkají se zejména kvality provedení. Izolace bývá natlačena až do větrací mezery nebo je nedostatečně chráněná proti proudění vzduchu. Velkým problémem je i kombinace více difuzních vrstev – například dvou fólií nad sebou – která uzavírá konstrukci a způsobuje kondenzaci. Špatné řezání a vkládání izolace pak vede ke vzniku spár, které snižují její účinnost.
Zdroj: Roman Kučera, soudní znalec
Parotěsná vrstva
Parotěsná vrstva brání pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace. Musí být provedena jako souvislá plocha, důsledně slepená a těsně napojená na všechny navazující konstrukce.
„V praxi je parozábrana jedním z nejcitlivějších prvků celé střechy – jakákoli netěsnost může způsobit přenos vlhkosti přímo do izolace,“ upozorňuje Roman Kučera.
Časté chyby a doporučení
Typicky vznikají při montáži. Patří k nim nepečlivé slepení spojů, chybějící těsnění u prostupů, přerušení parozábrany příčkami nebo její poškození při šroubování sádrokartonu. Častým problémem je i použití parozábrany s příliš nízkým difuzním odporem tam, kde není chráněna před perforací.
Fotografie: Nedostatečný, netěsný prostup fólií
Vnitřní obklad
Vnitřní obklad (obvykle sádrokarton) uzavírá celou skladbu a tvoří finální povrch interiéru. Jeho montáž musí respektovat polohu parozábrany a nepoškodit ji. Sádrokartonová konstrukce by měla být provedená tak, aby nevytvářela bodové tlaky na fólii a umožnila její trvalou funkci.
Časté chyby a doporučení
Jde především o propíchnutí nebo natržení parozábrany během montáže, neprovedení dilatací nebo nezajištění spár. Tyto detaily je nutné hlídat, jinak může dojít k prasklinám nebo dokonce k lokálnímu pronikání vodní páry do izolace.
Jak může pomoci výrobce
KM Beta nabízí širokou podporu, která pomáhá eliminovat většinu popsaných chyb už ve fázi přípravy stavby. Využít lze především Kalkulačku podle projektové dokumentace. Po jejím zaslání přes webové rozhraní získáte položkový rozpočet na všechny klíčové prvky. Obdobný výsledek přinese samozřejmě i zaslání výkazu výměr.
TIP:Nabízíme i nástroje, které umožňují orientačně spočítat spotřebu materiálu i cenu střechy bez projektové dokumentace.
Díky síti regionálních manažerů je možné získat odborné doporučení, pomoc s výběrem realizační firmy nebo zajištění dodávky dalších prvků – krovů, okapů, izolací i střešních oken. Můžeme tak investora provést od prvního návrhu až po dokončenou střechu. Takovou, která splňuje všechny požadavky na estetiku, funkčnost a dlouhou životnost po několik generací. KM Beta není jen výrobcem, ale partnerem.
Vyhledejte nejbližšího regionálního manažera na 3 kliknutí!
Regionální manažeři v KM Betě působí po celé České republice. Vyhledejte toho nejbližšího Poradí vám, ve kterém z více než 500 prodejních míst je naše zboží skladem.
Kalkulačky materiálu
Využijte naše kalkulačky, které za vás jednoduše spočítají spotřebu materiálu.
